Domů » ZPRÁVY » REPORT ZE SNĚMOVNY: SEMINÁŘ K ZÁKONU

REPORT ZE SNĚMOVNY: SEMINÁŘ K ZÁKONU

24. listopadu pořádal Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením seminář k připravovanému zákonu o sociálním podnikání. Z DEKLARACE přijali od hostitelky a poslankyně Pavly Pivoňky Vaňkové pozvání Kateřina Broža (Etincelle), Zdeněk Kosour (Kolibřík CSR) a Martina Zikmundová (Česká asociace streetwork). Dále se účastnili např. zástupci organizací a institucí: Fokus Praha/Tessea, AZZP, Texman, Ministerstvo financí, Ministerstvo práce a sociálních věcí ad. Hlavním tématem byla diskuze nad současnou podobou zákona.

Z debat vyplynulo, že je mezi zástupci organizací odlišné vnímání přístupu k zákonu. Organizace z chráněného trhu práce, které již spousty let zaměstnávají zdravotně znevýhodněné kolegy a doposud se se sociálním podnikání nesetkali napřímo nebo pouze částečně, vnímají nový návrh zákona nedostačující, volají po systémovém legislativním řešení celé sociální ekonomiky nebo dokonce v argumentaci bojují za náhradní plnění, které ani není součástí nového návrhu zákona.

Druhou skupinou jsou pak progresivní podniky, které se k principům sociálního podnikání hlásí a především jej aplikují řadu let. Ti podporují současný postup vlády ČR a MPSV, kdy je třeba nejdříve položit legislativní stavební kámen zákona o sociálním podnikání. Ten se bude postupem času rozvíjet a dohánět trendy sociálního podnikání v Evropě. Zároveň se tak můžeme poučit ze slepých uliček a chyb našich sousedů. Tyto podniky jsou pro vznik legislativy bez zbytečného natahování do několika volebních období. Česko si zákon o sociálním podnikání zaslouží.

Klasickým podnikům či asociacím z CHTP, musíme férově říci, se nelze jejich postoji divit. Mnohdy nemají se sociálním podnikáním dostatečné přímé zkušenosti, obávají se legislativního zarámování progresivnější části CHTP, byrokracie a cítí ohrožení. Proto je zde nutný dialog s těmi podniky, které již několik let principy sociálního podnikání v Česku aplikují a pomohou CHTP na vlastních příkladech praxe navnímat pozitiva vzniku nového zákona.

Další obavy či dokonce zklamání přichází z asociací a sítí, která se léta věnují teoretickým debatám a akademickým diskuzím o tom, jak by mělo sociální podnikání v Česku vypadat. Ty jsou zase zklamány tím, že se málo naslouchá jejich průzkumům nasbíraným před lety v evropských zemích. Zde je opět nutný dialog se sociálními podniky. Vlastní česká cesta nemusí být špatná. Naopak.

Ke vzniku zákona opravdu potřebujeme nemnoho, poučme se z letité praxe podniků, kteří již v systému sociálního podnikání fungují, pracujme konstruktivně na tom, aby Česko skutečně svůj vlastní zákon o sociálním podnikání implementovalo. Cesta dialogu mezi progresivní částí CHTP (sociální podniky registrované u MPSV) a tradičními podniky a asociacemi může být receptem na to, jak zákon o české sociálním podnikání vytvořit.