SOCIÁLNÍ PODNIKÁNÍ V ITÁLII

Za kolébku sociálního podnikání v Evropě můžeme díky sociálnímu družstevnictví považovat Itálii. Charitativní organizace mají v Itálii dlouholetou tradici sahající do středověku.

Itálie je státem s nejdelší legislativně ukotvenou historií sociální ekonomiky v Evropě, a to zákonem o sociálních družstvech. Tento zákon vymezuje sociální družstva jako nový právní status, což ve své době bylo ojedinělé. V Itálii Ministerstvo práce deklarovalo 8 kategorií družstev – družstva spotřební, výrobní, zemědělská, bytová, dopravní, rybářská, smíšená a sociální. Název subjektu musí povinně obsahovat termín sociální družstvo. Sociálních družstev rychle přibývalo a v Itálii jsou nejčastější formou sociálních podniků. Existence a činnost sociálních družstev má své zakotvení i v italské Ústavě, kde stojí, že „zdravotně postižení občané mají právo na vzdělání a odborný výcvik“.

Definice italského sociálního podniku je v italské legislativě přesně právně vymezená ekonomickými i sociálními kritérii (které odpovídají mezinárodním definicím):

1) ekonomická kritéria
a) Trvalé ekonomické aktivity tvořící výrobky nebo poskytující služby (převládající aktivitou je činnost za úplatu, nikoli dobrovolnost).
b) Nutné množství placené práce (lze kombinovat finanční a nefinanční zdroje, dobrovolnou a placenou práci. Nutností je alespoň minimální podíl práce placené).
c) Vysoká míra autonomie.
d) Přijetí ekonomického riskování (je nutno počítat s rizikem, které s sebou přináší ekonomická činnost, protože trvání sociálního podniku závisí právě na obstarání nutných zdrojů).

2) sociální kritéria
a) občanská iniciativa (většinou sociální podniky pocházejí z občanské iniciativy skupiny sdílející určitý cíl).
b) Rozhodovací proces nezaložený na odvození od vlastnictví kapitálu (není důležitý podíl na základním kapitálu, v ideálním případě se rozhodovací proces řídí pravidlem, že jeden člen má jeden hlas).
c) Participativní řízení (zákazníci a zainteresovaní partneři jsou přizváni do rozhodování o chodu sociálního podniku).
d) Omezení v přerozdělování zisku.
e) Explicitní cíl pro přínos komunitě (základním cílem je svou činností prospívat společnosti či jen určité skupině lidí a posilovat smysl pro sociální zodpovědnost v místě působení).

V Itálii se můžeme setkat s tzv. etickými bankami. První etická banka v Padově vznikla v roce 1999 a za jejím založením stojí 22 největších neziskových asociací. Cílem této banky je poskytovat finance formou půjček s velmi nízkým úrokem na projekty organizací usilujících o veřejný prospěch. Etická banka je založena na myšlenkách vytváření pevnějších vazeb mezi dárcem a bankou a tím posilování hodnot mezilidských vztahů a zvyšování povědomí o etickém nakládání s uspořenými zdroji.

Jako velmi zajímavou se nejenom pro Itálii jeví problematika sociálního podnikání ,,napříč“ Evropou, vytváření společných podniků, otázka Evropských družstevních společností nebo tzv. Evropské nadace. Je vhodné a nutné, aby se jednotlivé státy víc zabývaly těmito otázkami i na úrovni vlád a parlamentů.
Velmi důležitá je i modernizace legislativy v oblasti veřejných zakázek v souladu s deklarovaným Aktem o jednotném trhu (který byl přijat 13. 4. 2011).

Veřejné zakázky jsou tématem diskutovaným ve všech zemích EU, nejenom v Itálii.
Reforma veřejných zakázek je zaměřena zejména na zjednodušení pravidel a procedur. Co je ale ještě důležitější z pohledu sociálního podnikání, je možnost zahrnout do kritérií pro rozhodování i kritéria sociální a environmentální.

Důležité je zaměřit se a odhalit jednotlivé aspekty, které v Itálii působí na rozvoj nebo naopak na útlum sociálního podnikání a které mohou být pro české prostředí sociálního podnikání inspirací směrem k jeho rozvoji nebo naopak hrozbou v jeho omezení. Další informace o příkladu sociálního podnikání najdete na: České sociální podnikání – La Cordata – italské sociální družstvo typu A (ceske-socialni-podnikani.cz)

Zdroj: Martina Haverová / MPSV /ww.ceske-socialni-podnikani.cz